praaave som to našla som sa pri tom normálne rozplakal je to z blogu
muyswet.blog.cz-tam takýchto príbehov nájdete viac
Život byl před námi a zdál se nám strašně jednoduchý. "Mám tě rád," říkal mi při kazdé příležitosti a byli to jedině dospelí, kteří nám kazili růžové představy o světě.
Prosím tě, stačí jedny prázdniny a bude po tvé ohromné lásce," promlouvali mi do duše rodiče. Život šel dál a nám se Standou bylo 18let. ,,Vidíš tamhletu hvězdičku?"zeptal se Standa. ,,Na té budeme bydlet s tím třetím," povídám. Pozorně se na mě podíval. ,,Doma už to vědí?" ,,Máš právo to vědět přeci první." Dala jsem mu pusu.
,,Leni prosím tě, máte oba před maturitou, chceme, abys potom šla na vysokou," rozčílila se matka.
Standovi rodiče počítali taky s tím, že půjdu na vysokou. Jenže my jsme udělali něco, čeho nezačnu nikdy litovat. Čas uhladil bolest a já se přes všechny zákazy stýkala se Standou dál.
,,Vezmeme se," řekl jednou, když jsme stáli uprostřed Václaváku. Vzali jsme se. Z rušné Prahy jsme se odstěhovali do tiché Šumavy. Našli jsme tady štěstí a lidi, kteří nás měli nesmírně rádi než naši rodiče, kteří se nás zřekli.
Bydleli jsme na té krásné hvězdě, ale jen dva a večer jsme poslouchali, co ten malý dělá. Dělal toho hodně a když přišla chvíle, narodil se nám rovnou dvakrát.
Dvojčata dostala jména po svých rodičích. Když jsem se probudila v porodnici, ležela vedle mě velikánská kytice růží a nejkrásnější dopis v mém životě. Byla jsem strašně štastná. Teď teprve začne život na té naší hvězdici.
Najednou se otevřely dveře od mého pokoje a já slyším, jak někdo říká:,,Váš muž se zabil při zpáteční cestě."
Byla to hromadná autohavárie. Je těžké pochopit, co se ve mně odehrávalo. Nechtěla jsem žít. Najednou jsem vedle sebe uslyšela dětský pláč a uvědomila jsem si, že teď už žít musím. Už jen proto, abych těm dvěma ukázala naší hvězdičku.
Budeme sice na ní tři, ale přesto nám bude někdo scházet.
Prosím tě, stačí jedny prázdniny a bude po tvé ohromné lásce," promlouvali mi do duše rodiče. Život šel dál a nám se Standou bylo 18let. ,,Vidíš tamhletu hvězdičku?"zeptal se Standa. ,,Na té budeme bydlet s tím třetím," povídám. Pozorně se na mě podíval. ,,Doma už to vědí?" ,,Máš právo to vědět přeci první." Dala jsem mu pusu.
,,Leni prosím tě, máte oba před maturitou, chceme, abys potom šla na vysokou," rozčílila se matka.
Standovi rodiče počítali taky s tím, že půjdu na vysokou. Jenže my jsme udělali něco, čeho nezačnu nikdy litovat. Čas uhladil bolest a já se přes všechny zákazy stýkala se Standou dál.
,,Vezmeme se," řekl jednou, když jsme stáli uprostřed Václaváku. Vzali jsme se. Z rušné Prahy jsme se odstěhovali do tiché Šumavy. Našli jsme tady štěstí a lidi, kteří nás měli nesmírně rádi než naši rodiče, kteří se nás zřekli.
Bydleli jsme na té krásné hvězdě, ale jen dva a večer jsme poslouchali, co ten malý dělá. Dělal toho hodně a když přišla chvíle, narodil se nám rovnou dvakrát.
Dvojčata dostala jména po svých rodičích. Když jsem se probudila v porodnici, ležela vedle mě velikánská kytice růží a nejkrásnější dopis v mém životě. Byla jsem strašně štastná. Teď teprve začne život na té naší hvězdici.
Najednou se otevřely dveře od mého pokoje a já slyším, jak někdo říká:,,Váš muž se zabil při zpáteční cestě."
Byla to hromadná autohavárie. Je těžké pochopit, co se ve mně odehrávalo. Nechtěla jsem žít. Najednou jsem vedle sebe uslyšela dětský pláč a uvědomila jsem si, že teď už žít musím. Už jen proto, abych těm dvěma ukázala naší hvězdičku.
Budeme sice na ní tři, ale přesto nám bude někdo scházet.







web batman



už mám tvojí ikonku na blogu dej si ted pls mojí ty na svůj blog